O Severní Makedonii jsme hodně slyšeli a chtěli jsme se tam aspoň na chvilku zastavit na naší cestě. 

Bylo to stěhování jen na jeden den a tak jsme toho nestihli tolik, ale zásadní to bylo pro nás v tom, že jsme přejížděli z tepla do zimy. A to jsme vlastně nezažilri poslední 2 roky, takže velká změna a trochu šok, když jsme vystoupili z auta. 

Tomu předcházel ještě ná vstup do země na hranicích. 

Poprvé po nás na hranicích nechtěli kromě pasů jen techničák od auta, ale také zelenou kartu. No a tu jsem měl, jen byla od května propadlá a novou jsem neměl vytištěnou. 

Říkal jsem si, že to snad nebude problém, protože ji určitě mám v mailu, jak to pojišťovny dělají. A tak jsem otevřel telefon, že to najdu. No….jenže na hranicích už nebyl signál z Řecka a tím, že je Severní Makedonie mimo EU, tak jsem neměl data v telefonu a nemohl jsem vlézt do mailu. A tak mě odklonili mimo hraniční okénko s tím ať mu to přinesu ukázat. 

To se kvůli datům nepovedlo a tak mi šel pán vyřídit nějakou wifi jen na chvilku. A tak jsem se připojil s tím, že mám 5 minut přístup. No hurá. Tak jsem hledal v mailu zelenou kartu, ale prostě tam nebyla, což je divné. A tak jsem to sobotní ráno volal kamarádce, která mi pojištění sjednávala, ale ta bohužel neměla přístup k zelené kartě. To má jen pojišťovna a ta je do pondělí zavřená a nikdo na telefonech není. 

Fakt jsem nevěděl, co dělat. Pánové na hranicích nevypadali nijak moc přátelští a z okénka byla vidět televize s puštěným mistrovstvím světa ve fotbale a právě probíhajícím zápasem a vyalil se ven smrad cigaretového kouře, který všichni známe z minulosti, ale tak nějak už v dnešní době je málokde takto nahuleno 🙂

A tak jsem jim vysvětlil, že zelenou kartu prostě nemám a že pojišťovna mi ji pošle, ale až v pondělí a že auto má samozřejmě povinnné ručení a že nás před měsícem dokonce dvakrát odtahovali do servisu, což jim dokázat můžu. 

No a tak pán v okýnku říkal, že to můžeme vyřešit, když jim dám 10 Euro. Ale ne do ruky, ale mám to dát do pasu a pak mu to předat. A zázrak byl, že jsem měl u sebe hotovost, protože ji běžně nenosím. A tak jsem vložil 10 Euro do pasu a s vědomím, že mi nic jiného v tuto chvíli než úplatek, o který si díky bohu sami řekli, nevymyslím. 

A tak nás pán nechal projet a toto byl první dojem ze Severní Makedonie, který jsme měli. 

Ono není nic moc dalšího co psát. Jeli jsme celou cestu po tmě a tak jsme neviděli nic z krásy několika obrovských evropských pohoří, které se v zemi sbíhají a tvoří tak různorodé skalisté hory a útvary. 

Ubytovali jsme se večer v moc pěkném bytě ve městě Kochani, zašli na večeři, což nám zase připomnělo časy minulé v ČR. Takže zahulená restaurace, kde běžela televize a byl nahlas puštěný zvuk a jídlo pro celou rodinu i s pitím stálo 300 Kč. 

Bylo to milé a bylo to fajn. V Severní Makedonii je levně, ale nestihli jsme tam opravdu skoro nic. Snad kromě památníku svobody nad městem Kochani. 

Ráno jsme vyráželi směrem na bulharskou Montanu a měli jsme před sebou mnoho hodin cesty, takže jsme ze Severní Makedonie zase vyjeli s tím, že ji prozkoumáme třeba někdy příště.